Vulkány centrální Kamčatky
- v.Karymský
- v.Malý Semjačik
- kaldera v.Uzon
- v.Kizimeň
- v.Korjacký
- v.Avačínský
- horský masív Vačkažec
- v.Dzendzur
- v.Županovský
v.Karymský
rusky – Карымский.Nachází se ve východní oblasti poloostrova, 90 km jihovýchodně vzdálen od Milkova a 115 km jiho-jihozápadně od Petropavlovska Kamčatského, zeměpisná poloha 54°02’55“ s.š. a 159°26’36″v.d.
Tento 1468 m nevysoký stratovulkán má tvar pravidelného kužele, průměr jeho základu měří 5 km. Je také srovnatelně s ostatními vulkány velmi mladý, 6100 let. Zaujímá první pozici ve skupině velmi aktivních vulkánů Kamčatky za svou neustálou a častou aktivitu. V minulém století proběhlo 23 erupcí. Jeho erupce zpravidla probíhá silným výbuchem spojeným vyvrhelem velkého množství popele s lávovými bombami, které vylétávají s centrálního kráteru. V případě silnějších erupcí chrlí z kráteru lávu, která je vysoce viskozní. Ztékající lávové potoky mnohdy dosahují až k podnoží vulkánu.
Nedaleko vulkánu v 6 km se nachází Karymské jezero. Je známo tím,že při poslední silné erupci v.Karymského v roce 1996, která trvala asi 20 hod, proběhlo současně v jezeře více jak 100 podvodních erupcí. Tyto vyvolali tsunami s výškou vln až do 15 m. Rychle stoupla teplota vody v jezeře, přímo vřela, také se zvýšila koncetrace obsahu solí a kyselin ve vodě. V jezeře bylo zničeno vše živé. Jezero zaujalo prvenství jako samý největší reservuár kyselé vody na světě. Při erupci v roce 2013 sopečný popel dosáhl výšky 7 000 m, v roce 2015 se oblaka popela táhly 15 km směrem ke Kronockému zálivu.
Záznam erupce:
v.Malý Semjačik
rusky – Малый Семячик. Nachází se ve východní oblasti poloostrova,15 km západně vzdálen od břehu Kronockého zálivu,15 km severovýchodně od v.Karymského a 140 km severovýchodně od Petropavlovska Kamčatského. Zeměpisná poloha 54°04’08“ s.š. a 159°40’26″v.d., jeho výška dosahuje 1560 m.
Tvoří ho vulkanický hřbet s délkou asi 3 km, jeho masiv tvoří tři na sebe navazující různě staré kaldery. Nejstarší, severně položený se nazývá Paleo-Semjačik 20000 let, středně starý Mezo-Semjačik 12000 let a jako nejmladší, jižně položený aktivní kráter Kajno-Semjačik 8100 let.
V této jižní kaldeře se nachází velké, neobyčejně krásně tykysově světle modře zbarvené kyselé jezero, které bývá také nazývané – kráter Troickovo. Začalo se utvářet nedávno,teprve v roce 1940.Od těch dob vzhledem k proměnlivosti aktivity i výskytu množství fumarol, jak pod hladinou tak i po stěnách uvnitř kráteru měnilo v minulosti své zabarvení a teplotu.Teplota u hladiny jezera je proměnlivá,pohybuje se od +27°C do +42 °C. Je to ovlivněno množstvím aktivních fumarol a jejich obsahem síry které mají velký vliv i na odstín zabarvení. Poslední roky má jezero v letních období světle modrou tyrkysovou barvu a v zimním období se barva mění na tmavě šedozelenou. To je právě způsobeno chladnou okolní teplotou vzduchu. V hloubce 170 m od okraje kráteru se nachází hladina tohoto neprůzračného jezera, samotná hloubka jezera je 140 m a má průměr okolo 500 m. V dnešní době tento vulkán patří mezi výjimečně krásné místo na Kamčatce. Často se na tento vulkán turisti vyptávají. Pro turisty je jen jedna varianta aby shlédli tento drahokam přírody. Pokud absolvují vrtulníkovou exkurzi do Doliny gejzírů,je tento vulkán na trase tak jako v.Karymský a provádí se kolem nich oblety.
kaldera v.Uzon
rusky – Узон. Nachází se ve východní oblasti poloostrova,15 km jihozápadně vzdálen od břehu Kronockého zálivu, 10 km jihozápadně od v.Krašenikova a 15 km severovýchodně od v.Karymského. Od Petropavlovska Kamčatského je vzdálen 140 km severovýchodně, zeměpisná poloha 54°30’08“ s.š. a 159°58’26″v.d. Dno kaldery je ve výšce 650 -700 m. Nejvyšší okraj kaldery – Baraní pik má výšku 1617 m. Součástí této kaldery je také Dolina gejzírů, která se nachází východně od kaldery Uzon. Z ještě dalšími zajímavými místy patří do Kronockého národního parku.
Kaldera Uzon má rozměry 9 x 12 km má ploché dno které se nachází ve výšce 650 – 700 m. Napříč měří 10 – 12 km. Z jihu, západu i severu je dokola lemována strmými hřbety o výšce od 200 do 800 m. Jsou to pozůstatky starého vulkánu, který měl výšku asi 3000 m. Z vnější strany tyto pozůstalé hřbety okrajů starého kráteru přechází v mírně nakloněnou náhorní plošinu. Tato kaldera patří do skupiny největších kalder na Kamčatce. Na povrchu se nachází mnoho jezer, pramenů a říček, které vytváří prameniště řeky Šumné. Východní část kaldery je položená o něco výše oproti západní, utváří ji kopcovitý terén. Je v ní také jeden z největších kráterů o průměru 1,65 km, který je zaplněn jezerem, nazývá se Dalnoe. V západní části se nachází tzv.mokré dno kaldery. V ním se nachází několik jezer, největší z nich je jezero Centrální. Do něho se stékají všechny přítoky z kaldery. Geotermální činnost je soustředěna více v západní části, zaujímá úzkou plochu o délce 250 – 300m a nachází se zde pět velkých termálních polí. Projevuje se velkým množstvím menších dymících a bublajících kráterů, velké plošné fumarolné pole poseté malými fumarelami. Také se zde nachází nezpočet různobarevných bahenních kotlů, vulkánků, termální pole vypouštějící páru, pole s vřící bublající vodou a gejzíry. V této zoně se nachází více jak 1000 pramenů s různým obsahem chemického složení a minerálů, také více jak 500 plynových a geo-hydrotermálních projevů. Mnohé z těchto zdrojů obsahují jedovaté látky. Zvláště zajímavé jsou některé druhy řas které spokojeně obývají varné jedovaté kotly a jezírka. Termální minerální vody zde mají zvýšený obsah obsah bóru, křemíku, alkalických kovů, rtuti, arsenu a antimonu. Nachází se zde na 65 hydrotermálních minerálů.
Kaldera v.Uzon také ukazuje vznik sulfidické mineralizace rtuti, antimonu, arsenu a ukládání ryzí síry. Právě síra zamotala hlavu vulkanologům, když roku 1989 vytryskla na hladinu jezera Banoe. Další překvapení přinesl výzkum hlubších částí jezera,kde pod tenkou slupkou síry tvořící nepravé dno bylo v hloubce 28 – 35 m nalezeno jezero kapalné síry o teplotě 140°C, které obsahuje 100 – 115 tun tohoto prvku.To je na jezírko o průměru asi 30 m docela slušné. Původ kapalné síry při dně není zcela vysvětlen. Předpokládá se, že vznikla buď roztavením starší síry, nebo rozkladem sirovodíku pocházejícího z fumarol ve vodném prostředí. Za 10 000 let existence uzonského hydrotermálního systému vzniklo v této oblasti přibližně 240 tun rtuti, 2700 tun antimonu a dokonce 17 000 tun arsenu. Z dalších zajímavostí jsou kráterové pole z několika malými krátery z hloubkou 25 – 40 m a průměrem 25 – 150 m zaplněné horkými jezery.V druhé polovině 80 let minulého století byly popsány zdejší nálezy dvou původních forem sulfidu arsenu: ozonit a alakranit. Alakranit není mimo kalderu Uzon na jiném místě na planetě detekován. V roce 2008 se tu zrodil nový gejzír Mutný, vystřikuje vodu do výšky 6 m.
Tato oblast je z geologického původu velmi mladá, jsou zde pozorovány probíhající různé projevy nejširšího rozsahu vulkanického vývoje a změn.Také vývoj glaciálních prostředí, solfatarických polí s vznikajícími ložisky síry a hydrotermální změny hornin a jejich zabarvení. Zdejší zvýšená hydrotermální aktivita oblasti je neustále zajímavá mezi vědci. Kalderu vulkánu Uzon vidí jako velkou přírodní labolatoř, kde je možné pozorovat živé geologické procesy. V současné době se projevuje k.Uzon a v Dolině gejzírů hydrotermální aktivita s charakteristickými geo-chemickými a hydrotemálními procesy a projevy.
Nádherný pohled je zde brzy z rána kdy je ještě chladno a stoupající pára je hustší, z výšky se otvírá úžasná panoráma. Žluté fumarolné pole, nad nimi stovky sloupů stoupající páry, zelený zakrslý porost, břízy a olše a do toho modravá jezera. Nejlepší kontrasty zdejší krajiny z ještě větším množstvím rozmanitého zbarvení tohoto místa je na podzim. Listí stromů je žluté až oranžové, červeně zbarvené travnaté pole, k tomu modravě až do šeda vybarvené jezera v okolí s hnědými bahenními kotly. Krátce řečeno, ráj pro fotografy.
Na tomto místě je možno vidět mnoho různých vulkanických projevů přímo živě na vlastní oči. Je proto velmi navštěvováno. Tato jednodenní vrtulníková exkurze je spojena s návštěvou Doliny gejzírů. Je možné zde pobývat i více dní, vše je nutné ovšem předem rezervovat.
Kaldera Uzon na youtube: >>> ZDE
v.Kizimeň
rusky – Кизимен. Nachází se v severovýchodní oblasti poloostrova,115 km severovýchodně vzdálen od Milkova, 20 km severně od Kronockého jezera. Zeměpisná poloha 55°07’51“ s.š. a 160°19’12″v.d., jeho výška je 2485 m.
Je to nejvyšší vulkán východokamčatského hřbetu, konický vulkán s nevelkou lávovou kopulí na vrcholu.Svahy i vrchol tohoto stratovulkánu jsou pokryty několika překrývajícími se lávovými dómy. Patří do skupiny aktivních vulkánů. Aktivní fomarolná pole vycházející z praskliny se nachází 300 m pod vrcholem na severovýchodním sklonu vulkánu. Teplota plynů a páry vycházející z fumarol má teplotu 230 – 240 °С.
Erupce na youtube >>> ZDE
v.Korjacký
rusky – Коряцкий. Nachází se ve jihovýchodní oblasti poloostrova, 30 km severně od Petropavlovska Kamčatského, zeměpisná poloha 53°19’15“ s.š. a 158°42’43″v.d., jeho výška dosahuje 3456 m.
Vulkán Korjacký je aktivní vulkán z pravidelným kuželovitým tvarem z výrazným hlubokým žebrováním sklonu. Od vrcholu i ze středu dolů ho pokrývají hluboko erodovaná radiálně se rozšiřující se koryta. Na severozápadní straně jsou ve dvou místech zaplněna od vrchní části ledovcem. Délka prvního je asi 1 km a druhého 4,2 km. Tento stratovulkán je málo aktivní. Jeho jedinou současnou aktivitou jsou fumaroly, nachází se v prasklinách ze severní strany, blíže k vrcholu. Severní část vrcholu tvoří pozůstatky starobylého kráteru o průměru 500 m který je vyplněn ledovcem. Také i západní část vrcholu je charakteristická kruhovitým pozůstatkem mladšího kráteru o průměru 180 – 200 m po okrajích s vystupujícími ostrými skalnatými hroty s výškou 20 – 30 m.Vulkán se chová klidně, poslední jeho mírně zvýšená aktivita byla v roce 2009. Zvýšila se silněji aktivita fumarol.
Patří do Avačinsko – Korjacké skupiny vulkánů, spolu s v. Avačinským, se kterým sousedí z východní strany zároveň tvoří dominantu nad Petropavlovskem Kamčatským. Do této skupiny ještě dále patří, vulkán Kozelský s výškou 2189 m, ten se nachází jako první z východní strany. Ze západní strany v.Korjackého najdeme v. Arik a v. Aag. Vulkán Korjacký je z celé této skupiny nejvyšší. Celkem se v tomto masivu nachází dva vulkány aktivní a tři vulkány vyhaslé. Druhý aktivní je v. Avačinský.
I když je vulkán nedaleko od města PK, nebývá alpinisty tak často navštěvován. Nejenom z důvodu hlediska jeho náročnosti výstupu, ale hlavně především samotné bezpečnosti výstupu. Velmi často zde padají samo uvolněním kameny.
v.Avačínský
rusky – Авачинский. Nachází se v jihovýchodní oblasti poloostrova, 30 km severně od Petropavlovska Kamčatského, zeměpisná poloha 53°15’20“ s.š. a 158°50 ’00″v.d. Tento stratovulkán je typu dvojitých sopek. Z východní strany dochovaná výška okraje starého vulkánu měří 2371 m. Absolutní výška vulkánu je 2741m. Relativní výška kužele vulkánu je 400 – 1000 m. Na úpatí v nižší poloze je vulkán porostlý velkými poli klečí kedru a zakrslou olší, výše ze severní a severozápadní strany je pokryt ledovcem a sněhem.
Vulkán Avačínský je aktivní typický vulkán z velmi pravidelným kuželovitým tvarem s hladkým povrchem kužele. Původní vulkán vznikl desítky tisíc let nazpět, v té době byl vyšší jak v.Korjacký. V těchto dávných dobách byla aktivita provázená velmi silnými erupcemi při kterých došlo k úplnému zničení velké časti jeho masívu kužele. Vznikla kaldera o průměru asi 4 km. Okolo pěti tisíc let nazpět se postupnými novými erupcemi začal z kaldery postupně vytvářet nový konus. Nový konus se vytvářel směrem na jihozápad a byl zakončen vrcholem s kráterem. Kráter byl hluboký 220 m a měl průměr asi 350 m. V roce 1991proběhla velmi silná erupce, při které proběhly dva silné ohromné výbuchy. Tím vyděsil nejenom nepřipravené obyvatele Petropavlovsku, ale i vulknology. Ti nezaznamenali předtím žádnou předzvěst aktivity. Kráter se zaplnil lávou, která dosáhla výšky samého okraje dřívější kaldery. Malá část lávy se vylila na jižní sklon. Od té doby už vulkán neprojevil žádnou zvýšenou aktivitu. V současnosti je vrchol i sklon vulkánu velmi pestrobarevně zbarven. Ostrý okraj kráteru ze severní strany je cihlově červený, další oblá část okraje od západu žlutě-šedá. Zde se nachází malé fumaroly. Celková plocha kaldery je zaplněna popraskanou černo-šedou lávou ze které se valí pára a plyny. Od jihozápadu je na vrcholu praslina s fumarolamy odkud unikají plyn a pára.
Je to velmi krásný vulkán, který svým pestrým zabarvením zkrášluje spolu s ostatními vulkány celkový panoramatický pohled na město Petropavlovsk Kamčatský. Na sklonu kužele se z jižní a západní strany rozprostírají velké pole tmavě červeného zbarvení střídající se s poli lávového písku tmavě černé barvy. Vyniká to obzvlášť za jasné modré oblohy a slunečného počasí kdy dopadají paprsky slunce na sklon. Tehdy celý vulkán ukazuje svou krásu ve světlejším podání a kontrastní modrou oblohou.
Patří také do Avačínsko – Korjacké skupiny vulkánů, spolu s v.Korjackým, ze kterým sousedí ze západní strany. Z této skupiny je nejaktivnější. Tato sopka ještě překvapila i jinak. Při mikroskopickém studiu andezitových hornin byly objeveny minerály zcela netypické pro tuto oblast – diamanty. Je jich málo a jsou i poměrně nekvalitní. Vulkanologové byli donuceni změnit teorie o vzniku magmatu v těchto oblastech. Tato netypická hornina dostala název podle místa svého vzniku – Avačit.
Vulkán Avačínský je nedaleko od města PK, přístupný,proto je velmi často navštěvován. Jedná se o středně těžký výstup.
horský masív Vačkažec
rusky – Вачкажец. Nachází se ve střední oblasti poloostrova, 80 km západně od Petropavlovska Kamčatského, zeměpisná poloha 53°04’15“ s.š. a 157°56’43″v.d., jeho výška dosahuje 1556 m.
Vačkažec je masiv starobylé vyhaslé sopky. Jeho tvary jsou již opracované ledovcovou činností, masív důsledkem erupce rozdělen na tři základní části. Na horu Letní Příčná a hřbet Vačkažci a samotný Vačkažec. V oblasti hory Letní Příčné se nachází dva velké sopečné cirkusy – otevřené půlkrátery, jsou to pozůstatky původního starého velkého kráteru. K samotnému údolí se dostaneme širokou někdy i bahnitou lesní cestou, porost je složen převážně z bříz a olší,občas i bolševník. V létě tu najdeme také borůvky. Pak následuje jezero, nachází ve výšce 450 m, ve kterém se zrcadlí okolní skalní štíty.
Terén za jezerem pozvolna stoupá, dostáváme se do údolí, pokračujeme pěšinou která kopíruje v krátkém úseku malý horský potůček. Ke konci údolí se mění terén ve více kamenitý. Začínáme více stoupat, dojdeme k horskému vodopádu vytékající s půlkráteru, který máme zprava.
Za vodopádem je poslední úsek strmějšího stoupání po kamenitém terénu, který nás dovede k samotnému otevřenému půlkráteru,nazývající se cirkus.
Pokud se otočíme nazpět před námi se otevírá nádherný výhled na celé údolí Vačkažce.
V dolině se nachází nevelká dravá řeka Tachkoloč s kaskádovitým vodopádem, v těchto místech můžem potkat i medvěda.
Celé okolí je velmi krásné a rozmanité a nejenom za slunečného počasí je tu velmi pěkně. Vzhledem malé nadmořské výšce je krajina během léta krásně zelená, úpatí a stráně jsou porostlé kosodřevinou zakrslé olše a kedru. Nachází se tu horská tundra ve které najdete mnoho alpských překrásných květů různých barev. Atmosféru doplňuje ptačí zpěv a šumící horská říčka. Po stráních pobíhají zvědaví svišti. Je tu nádherně na jaře,kdy jsou tu ještě pozůstatky sněhu,z něho začínají vyrůstat a kvést zlaté a růžové rododendrony a jiná alpská květena. To se zde odehrává koncem června a začátkem července. Podzim je také zde úchvatný pro nádherné kontrastní zabarvení této krajiny. Listí na stromech je žluté a okolní travnatý porost horské tundry se zabarvuje do červena. Tato oblast je oblíbená a dosti navštěvována pro svoje nádhérné a kouzelné prostředí.
v.Dzendzur
rusky – Дзендзур. Nachází se ve východní oblasti poloostrova, 40 km severně od v.Korjackého a v severní části Nalyčevské doliny utváří přírodní hranici tohoto NP. Od v.Županovského je vzdálen 10 km a Petropavlovska Kamčatského 73 km. Zeměpisná poloha 53°38’15“ s.š. a 159°55’43″v.d., jeho výška dosahuje 2159 m.
Je to vyhaslý stratovulkán,s rozrušeným sopečným masivem s kráterem ledovcového kara. V jihovýchodní části se rozkládá fumarolný kotel o rozměrech 5 x 20 m částečně zaplněný vodou od tajícího sněhu. Na svazích i na dně tohoto kotle se nachází aktivní fumaroly díky kterým dosahuje teplota této vody 85 -90°С. Stěny kotle jsou složeny s vrstev různobarevných hlín. V současnosti jsou jediným projevem aktivity fumaroly. Vulkán je přístupný z NP Nalyčevo. Při dobré viditelnosti je vidět z Avačinského sedla a také z vrcholu v. Korjackého i v. Avačínského
v.Županovský
rusky – Жупановский. Nachází se ve východní oblasti poloostrova, 40 km severně od v.Korjackého a v severní části Nalyčevské doliny utváří přírodní hranici tohoto NP. Od v.Dzendzur je vzdálen 10 km a Petropavlovska Kamčatského 70 km. Zeměpisná poloha 53°35’15“ s.š. a 159°08’53″v.d., jeho výška dosahuje 2958 m.
Je to aktivní vulkán, komplex se skládá ze čtyř překrývajících se stratovulkánů. Aktivní je třetí konus z východní strany. Historicky zaznamenané erupce měly vždy převážně slabší charakter. Poslední erupce tohoto stratovulkánu se udály v září 2017. Vulkán je přístupný z NP Nalyčevo. Při dobré viditelnosti je vidět z Avačinského sedla a také z vrcholu v. Korjackého i v. Avačínského.
Erupce na youtube >>> ZDE