- Popis
- ostrov Beringa
- Historie
- Současnost
- ostrov Mednyj
- ostrov Toporkov
- ostrov Arij kameň
- Podnebí
- Flora
- Fauna
Komandorské ostrovy
jsou čtyři ostrovy, které se nachází východně od Kamčatky. Komandoské ostrovy patří do dlouhého řetězce Aleutských ostrovů a nachází se v samém západním konci tohoto souostroví. Samotné ostrovy Aleuty představují prodloužení Aleutského pohoří z Aljašky, táhnou se v délce 1900 km. Tvoří je na 300 ostrovů a ostrůvků s 57 vulkány.Všechny ostrovy přináleží Aljašce, jen Komandorské Rusku. Jižně se pod nimi táhne táhne v oceáně Aleutský příkop, jeho největší hloubka dosahuje 7830 m. Ostrovy vytvářejí hranici mezi Beringovým mořem a Tichým oceánem. Komandorské ostrovy jsou od samého bližšího Aleutského ostrova vzdáleny 363 km. Kamčatský poloostrov od Komandorských ostrovů odděluje Kamčatský průliv o šířce 190 km. Petropavlovsk Kamčatský je vzdálen po moři 775 km.
Komandorské ostrovy tvoří čtyři ostrovy, dva větší ostrovy „ Beringův “ a „ Mednyj “ a dva malé skalnaté ostrůvky „ Arij kámen “ a „ Toporkov “,na kterých se nachází pouze kolonie ptáků. Ostrovy a jejich okolí patří do „ Komandorské přírodní rezervace “. Možno říci obrazně, že soustroví je tvořeno převážně skalami vystupujícími z oceánu, s mnoha zálivy a jen v severní části Beringova ostrova tvoří jeho část tundra. Jsou nepříznivé pro život člověka. Je to také největší přírodní chráněná mořská reservace v Rusku.
ostrov Beringa
tento největší ostrov ze všech se táhne od severozápadu k jihovýchodu v délce 85 km, široký je 15 – 20 km a zaujímá plochu 1848 km². Délka okolo pobřeží dosahuje 260 km a výška ostrova se pohybuje od 150 do 755 metrů. Terén severní části ostrova je nízký, plochý, mírně kopcovitá travnatá tundra s jezery a rašelinovými polemi. Střední a jižní část ostrova je hornatá. Břehy tvoří písečné a kamenité pláže, v některých místech strmé skalní stěny. Ostrovy Beringa a o.Mednyj jsou pokryty sítí vnitřních řek. Obvykle jsou malé a krátké, některé z nich končí vodopády a jejich výška se pohybuje od 10 do 100 m. Nejdelší řeka tohoto ostrova „ Kamenka “ je dlouhá 27 km. Na ostrově Beringa tak a na o.Mednyj se nachází na 120 jezer. Samé největší jezero „ Saranoe “ se nachází v severní části Beringova ostrova. Má rozlohu 31,6 km² a je hluboké 36 m. V něm probíhá největší rozmnožování losose něrky.
Historie
Tento ostrov objevil kapitán Vitus Bering při své druhé expedici. Na zpáteční cestě z Ameriky jeho loď
„ Svatý Petr “ ztroskotala koncem podzimu 1741 v bouři v zátoce tohoto ostrova. Rozhodli se tu přečkat zimu. Mnoho členů jeho posádky zde zahynulo na následky zimy, vyčerpání a kurdějí. Bering byl mezi nimi. Jen 46 z původních 77 členů posádky přežilo. Ze zbytku trosek lodi postavili plavidlo na kterém dopluli v srpnu 1742 na Kamčatku. Mezi nimi se nacházel i německý cestovatel, botanik, zoolog Georg Wilhelm Steller. V průběhu devíti měsíců co zde přebývali a stavěli plavidlo se Steller věnoval bádání a studiu těchto končin.
Nasbíral mnoho vzorků, také objevil a popsal mořského savce česky pojmenovaného „ koroun bezzubý “ , nazývaný také Stellerova mořská kráva. Podle jeho odhadu v té době žilo kolem souostroví na 2500 jedinců. Dnes je již vymřelý.
Koroun bezzubý byl jediným druhem mořských sirén žijících v chladných vodách. Tito obři dorůstali délky až devět metrů a dosahovali váhy okolo 5 tun, před chladem a ostrými skalami je chránila až 7 cm silná kůže. Živili se mořskými řasami v pobřežních mělčinách. Lov usnadňovala důvěřivá povaha korounů a jejich sociální způsob života, kdy neopouštěli zraněného druha. Proto i korouni poskytli trosečníkům Beringa snadnou potravu. Jejich maso bylo výživné a chutné, tuk bohatý na vitamíny chránící proti kurdějím. Navíc i jejich tlustá kůže sloužila na opravu lodi. Později na tomto ostrově působili lovci kožešin a koroun jim sloužil jako snadný zdroj potravy. Netrvalo dlouho a v roce 1768 byl zabit poslední kus Ivanem Popovem. Je to velmi smutný rekord, kdy za pouhých 26 let byl vyhuben tento unikatní živý tvor. Fosilní nálezy dokládají, že koroun dříve žil v celém severním Pacifiku od Japonska po Kalifornii. V dnešní době jen najdeme pouze kostry v několika málo muzeích na světě. V listopadu 2017 byl na ostrově Beringa nalezen neúplný skelet kostry korouna o délce 5,2 m. Byl u břehu jen v 70 cm hloubce pod nánosem štěrku a písku. Před tímto nálezem byl v roce 1987 nalezen komletní skelet kostry.
Vitus Bering byl nazýván komandorem, odtud i samotný název těchto ostrovů. Ostrov Beringa byl pojmenován po něm, na jeho počest. Dlouhé roky se badatelé pokoušeli najít pozůstatky zemřelých trosečníků. Beringův hrob společně s dalšími byl otkryt až v roce 1991. Pozůstatky byly prozkoumány a znovu pohřbeny. Bylo zjištěno, že zemřeli přirozenou smrtí. V současnosti se na ostrov v zálivu Komandor nachází hrob s křížem a vedle je i kotva z lodi.Také je tu mosazná bronzová busta Vituse Beringa, na počest tohoto vellkého mořeplavce a objevitele po kterém je tento ostrov i souostroví pojmenováno.
Roku 1799 ostrovy přešly ve správu rusko – americké společnosti, která zde posílala své zřízence k lovu tuleňů a ostatní zdejší zvěře. Z těchto prvních přistěhovalců vznikli nynější ruští osadníci. Komandory se v těch dobách staly jedním z hlavních průmyslových míst Ruska. Aktivně zde vybíjeli vše co zde žilo, lachtany, tuleně, lovily polární lišky – pesce, ještě mořské vydry a také velryby. Extrémní neregulovaný lov vedl k prudkému snížení stavu populace velryb, proto byl veškerý lov zastaven. Jen velmi málo chybělo k tomu aby byla vybita i mořská vydra. Tu zachránilo to, že břehy ostrova Mednyj a částečně i terén jsou nepřístupné a díky tomu se zde mohly tyto vydry uchýlit a přežít.
Lovit velryby je omezeně povoleno jen na Čukotce a to podle přísných pravidel
Současnost
Ostrov je současně osídlen, nachází se zde pouze jedna osada Nikolskoe. Byla založena v roce 1826 aleutskými osadníky z ostrova Atka, kteří později podlehli invazi ruských lovců a obchodníků s kožešinami. V současné době zde žije celkem okolo 680 obyvatel, 350 z nich Alueti a zbývající populaci tvoří Rusové a Kamčadalové. Mezi hlavní zdroje obživy patří rybolov a zpracování kaviáru, sběr hub a státní služby. Přestože je zde bohatý výběr přírodních zdrojů, jsou místní obyvatelé silně omezováni v možnosti lovu a sběru. Tato celá oblast je vyhlášena státní přírodní rezervací. Proto zde nemohou lovit jak vodní tak pozemní živočichy. Je potřeba speciální povolení.
Hlavním centrem kulturního a vědeckého života Beringova ostrova je místní etnografické Aleutské muzeum. Jsou zde vystaveny nástroje, prostředky, zbraně a oděvy používané Aleuty. Najdeme zde mimo jiné i jeden skelet kostry mořské krávy, je to jeden z 11 zbývajících těchto koster na světě. K exponátům muzea také patří staré domy postavené americkými rybáři začátkem XX. století. Přicházeli zde za potravou, stejně tak jako ruští rybáři, lovit rybu a mořské živočichy. Každý rok se zde objevují na své životní pouti oceánem velryby, na ostrovech jsou rodiště a stanoviště lachtanů, tuleňů a mořských vyder. Jižní časti ostrova obývají stáda jelena severního. Létem ostrovy navštěvují lodě s turisty. Místní domorodí Aleuti pro ně pořádají představení v tradičních oděvech vyrobených z kůže, tancují a zpívají na svém rodném jazyce.Při tom hrají na staré hudební nástroje, které jsou také vyrobené z přírodních materiálů a zvířat.
Nachází se zde také malý přístav a polní letiště, které je zvdálené od Nikolského 7 km. V letních měsících zde létají letecké spoje 1 x v týdnu,v zimních 1 x měsíčně. Ne pokaždé je i v létě dodržen čas a den odletu, to vzhledem k často se měnícím meteorologickým podmínkám v této oblasti. Na této lince létají české letadla, turbolet L- 410 UVP. Letenka pro obyvatelé zaregistrované na Kamčatce stojí přibližně 13 000 rublů, pro ostatní občany RF a cizince 33 000 rublů. Loď Vasilij Zavojko s potravinami a různým materiálem zde zavítá zpravidla jen jedenkrát za měsíc.
ostrov Mednyj
Ostrov Mednyj je vzdálen od ostrova Beringova severo východně 49 km, odděluje je průliv admirála Kuzněcova. Mořské proudění v tomto průlivu bývá zřídka klidné a proto průjezd lodí je zde krajně nebezpečný. V roce 1743 na tomto ostrově sloužící Dmitrij Nakvasin našel ryzí měď a od toho vzešel název ostrova Mednyj – Měděný. Je dlouhý 50 km a široký pouze od 0,5 do 8 km. Délka pobřeží dosahuje 165 km a výška ostrova se pohybuje od 360 do 647 metrů (hora Stejnegera). Je celý hornatý s hlubokými břehy, které tvoří skalnaté strmé stěny se spoustou malých zálivů. Na vrcholcích kopců rostou jen lišejníky,rododendrony a různé druhy tráv. V údolí potoků mech,vysoká tlustá tráva a bolševník. Na svazích zakrslé nízké keře jeřabiny,šípku a břízy. Je to druhý největší z těchto ostrovů. Nachází se na něm jen jedno přístaviště v malé zátoce při osadě Preobraženskoe, která už zanikla v roce 1970. Obyvatelé se přestěhovali do osady Nikolskoe na ostrov Beringa. Najdeme zde lachtany,tuleni a mořské ptactvo. Ostrov není současně obydlen, slouží jen k vědeckým a badatelským účelům.
ostrov Toporkov
Je to malý ostrov s rovinatou plochou s maximální výškou 9 m a s obvodem břehu 2 km. Nachází se severo-západně ze strany ostrova Beringa, 4 km od mysu „ Vchodnoj Rif “, na kterém se nachází osada Nikolskoe. Oválný tvar ostrova má plochu okolo 0,5 km² . Je to hromadné hnízdiště mnoha druhů vodního ptactva a nejvíce je zde rozšířen toporok a po něm nazván tento ostrov. Toporok je v překladu sekerka, tento pták má ploský zobák ve tvaru sekerky. Díky svému pestrému zbarvení je také nazýván mořský papoušek. Český název papuchalk chocholatý. Mimo nich se zde vyskytují bouřňáci, kormoráni, potápky, alky, čajky, husy, kačeny a další druhy mořského ptactva. Ostrov také obývají mořské vydry a tuleni.
ostrov Arij kameň
Ostrov Arij kameň je ve skutečnosti jen členitá skála se zubatými vrcholky vystupující z oceánu o výšce do 51 m. Délka ostrova je 7 km a široký je okolo 800 metrů. Rozkládá se 6 km jižně od samého krajního jihozápadního bodu Beringova ostrova. Ostrov zaujímá plochu 20 000 m². Na stěnách skal se nachází jen početné kolonie mořského ptactva. Dalšími obyvateli jsou mořské vydry, lachtan ušatý, lachtan medvědí, tuleň skvrnitý a endemický ostrovní tuleň antur.
Podnebí
Vzhledem k tomu, že ostrovy se nacházejí v severní části Tichého oceánu v chladném Beringově moři, klima je poměrně těžké a rozmarné. Podnebí se na Komandorkých ostrovech vyznačuje chladným létem a mírnou zimou. Ostrovy jsou větrné, často se zde vyskytují mlhy, nízká oblačnost i dosti často prší. Touto oblastí prochází také mnoho cyklonů, které provází silné větry. Minimálně jedenkrát v roce vyskytuje uragán o rychlosti okolo 100 km/hodinu, maximalní zaznamená rychlost větru zde byla 180 km/h. Dny se zvýšenou rychlostí větru jsou většinou v březnu a v prosinci. Je zde také vysoká vlhkost vzduchu od 80 až 95 %. Průměrně je tu v roce 55 – 70 dnů kdy je po celý den mlha. Je pozoruhodné, že počasí se může lišit od ostrova k ostrovu a mnohdy se mění několikrát denně. Léto je chladné, v červenci vystupují teploty asi okolo + 15 °C, srpen bývá nejteplejší + 20°C. V zimě klesají teploty na – 24°C. Maximální naměřené teploty v létě + 24 °C. Navzdory tak ztíženým povětrnostním podmínkám je roční průměrná teplota na těchto ostrovech pouze + 2,8°C. Roční výpadek vodních srážek je okolo 550 mm. Oceán v okolí ostrovů v zimě nezamrzá a v roce je v průměru 127 – 140 dnů s plusovou teplotou.
Flora
V současné době se vyskytuje v Komadorském přírodním parku na 383 druhů rostlin z toho 37 poddruhů cévnatých. Najdeme tu rostlinstvo které se vyskytuje v hornatém a tundrovitém terénu. Hlavním porostem je nízká tráva, mechy a lišejníky. Vzhledem k chladnému a větrnému klimatu tu nerostou žádné stromy. Setkáme se tu jen s nízkými porosty zakrslé břízy, jeřabiny, olše, jalovce a šípku. V údolích u řek s vysokou tlustou trávou dosahující výšky dospělého člověka. Je zde také rozšířen bolševník. V dolinách na ostrově Beringa také zakrslé jívy a v tundře kedrový stlánik. Na vrcholcích, sklonech kopců a tundře roste mnoho druhů trav, lišejníky, mechy, zakrslé bobuloviny jako zimolez kamčatský, ostružiník moruška nebo šikša sibiřská. Najdeme zde i několik zástupců alpské květeny. Na ostrově Mednyj se nachází velké plochy s rododendronem zlatým. V tundře na ostrově Beringa roste hojně hřib bílý. Co je zajímavostí, tak zdejší hřiby nejsou červivé, je to tím, že je tu chladno a červi se tu nevyskytují. Objevují se občas sušené na tržnících i v samotném Petropavlovsku Kamčatském. Nachází se tu také několik desítek endemických rostlin.
Fauna
Na Komadorských ostrovech a v jeho okolních vodách Tichého oceánu se na malé teritorii vyskytuje mnoho druhů zástupců mořských živočichů a také mořského ptactva. Zdejší místa obývají buď celoročně, přezimují zde a nebo jsem zavítají na krátké období aby zde přivedli na svět své potomstvo. V okolních vodách ostrovů žije na 250 druhů ryb. Koncem května se z oceánu do řek o.Beringa a o.Mednyj vrací vytřít lososi. Místo s největším počtem jedinců losose něrky, kteří se navrací vytřít je jezero „ Saranoe “ které se nachází na o.Beringa.
Komadorské ostrovy jsou v první řadě unikátní a známé výskytem velkého množství mořských šelem z řádu lachtanovitých a tuleňovitých a to nejenom co do vysokého počtu, ale také množství druhů. Na březích ostrovů je je zaregistrováno celkem 10 druhů ploutvonožců žijících ve vodách severního Tichého oceánu. Komandorské ostrovy jsou tímto jedinečné místo na severní polokouli z tak velkou koncentrací a hojností mořských živočichů na tak malém území. Udává se, že celkově se zde v době rozmnožování nachází na 300 000 ploutvonožců. Celkem se tu nachází na 70 společných shromaždišť tuleňů a lachtanů. Na ostrově Beringa je jich 45 a 25 na o.Mednyj. Také se tu nachází 4 velká shromaždiště lachtana ušatého – mořského lva, rusky nazývaný sivuč. Je to největší ploutvonožec žijící v těchto místech. Samci jsou mnohem větší jak samice , dosahují běžně délky přes 3,5 m a hmotnosti 600 kg i více. Samice měří maximálně do 2,5 m a váží maximálně kolem 200 – 300 kg. Zdržuje se jich tu okolo 1300 kusů. Co do počtu nejvíce zastoupeného druhu zde patří lachtan medvědí, rusky nazývaný severnyj morski kotik. V době rozmnožování se jich tu zdržuje na 220 000 jedinců, je to 20% z celkové světové populace. Největší jejich shromaždiště jsou na o.Beringa. Nachází se na pobřeží severním, severozápadním, jihovýchodním a také na mysu Monati. Dalším zástupcem je lachtan strakatý, rusky nazývaný pjostraja něrpa – largi, je zastoupen asi 1500 jedinci. Obývá skály na o.Arij a také pláže na o.Toporkově. Endemicky žijící, nejvzácnější a nejohroženější na těchto ostrovech je lachtan ostrovní, rusky nazývaný antur. Je jich tu okolo 1000 jedinců. Mezi další známější a více zastoupené patří tuleň obecný, nachází se zde okolo 4000 jedinců.
Životní cyklus lachtanů ušatých probíhá následovně. V období rozmnožování připlouvají na shromaždiště ze zimovišť nejprve samci, zde je to v začátkem května, vedou bouřlivé tvrdé boje o své území, někdy končící i smrtí. Každý z nich se snaží přivlastnit území okolo 30 m2 . Po těchto soubojích teprve připlouvají samice, které s ním žili na zimovišti. Připojují se k samcům, kteří urputně stráží své těžce vydobité místo. Když se samice usadí na skále nebo kamenitém pobřeží, nejprve porodí mláďata a poté se páří. Páření a porody jsou tak synchronizované díky odložené nidaci, kdy zárodek leží po určitou dobu v klidovém stádiu a teprve poté se začne vyvíjet, čímž je zajištěno načasování porodů tak, aby v kolonii nebyla mláďata různých velikostí. V době páření se samci chovají k samicím velmi něžně, dokonce někteří nosí samice i v zubech. Nejsilnější samci mívají až 60 – 80 samic, ti slabší jen 7 – 10, dokonce někteří jen 1 – 2. Asi jedna čtvrtina je bez samic, ti se pak připojují k mladým nedospělým samcům, kteří připluli spolu ze samicemi. I přesto, že nejsilnější samec dá rázné znamení svým tělem a zvuky, že on je ten nejsilnější, najdou se jedinci, kteří se mu snaží získané samice odcizit. Proto si každý samec velmi pečlivě stráží a zuřivě odhání nežadoucí vetřelce. To má za následek i to, že samice nepouští do moře za potravou. Jak dovrší mláďata věku 2 – 2,5 měsíců, seskupují se a společně si hrají jak na souši tak i ve vodě.V tuto dobu chodí do vody i s matkou a učí se lovit. Po skončení období rozmnožování opouští shromaždiště nejdříve samice s mláďaty a potom teprve samci.
U lachtana medvědího proces výchovy probíhá odlišně. Samice kojí své čerstvě narozené tučným mlékem po kterém rychle přibývají. Přibližně asi za deset dnů po narození začínají matky odcházet do moře za potravou. Vracejí se zpět svá mláďata nakrmit. Ve stádu své mládě poznají zcela přesně, podle jeho volání a čichu. Zůstávají s nimi na pevnině maximálně dva dny a pak znovu odcházejí do moře, aby se asi po týdnu opět vrátily ho nakrmit. Takovým způsobem se o něho starají a krmí po dobu tří až čtyř měsíců věku. Po tomto období odejdou už natrvalo do oceánu a už se k ním nikdy z moře nevrátí. Tímto končí rodinné sociální vazby. Mláďata jsou nuceni z hladu odejít za potravou do moře a začít se samostatně živit. Pokud do té doby nedosáhla mláďata dostatečné hmotnosti, většinou hynou. Začínající lovící mladá zvířata jsou ohrožována příbuzným mohutnějším druhem, lachtanem ušatým. Ten je loví. Dalšími přirozenými nepřáteli nejenom mláďat ale i dospělích jedinců ploutvonožců je žralok bílý a kosatka dravá. Ta speciálně vyhledává vody v okolí shromaždišť. Přibližně stejná skupina samců i samic se vrací i další roky na stejná místa. Mladé samičky se vracejí vždy, samečci jen první roky a po dosažení dospělosti odcházejí do jiných kolonií zakládat svůj harém.Samice jsou dospělé za 4 roky a samci začínají soupeřit o své území až v 7 – 9 létech. Samice rodí potomstvo do 20 let svého věku.
Zimoviště menší skupiny lachtanů ušatých se nachází i v samotném Petropavlovsku Kamčatském. Zde jich možno vidět od října do dubna. Místní se na ně chodí dívat a krmí je rybami. Je to menší stádo o počtu asi 15 jedinců. V létě musíme za nimi do vzdálenější oblasti od města, na shromaždiště. To se nachází na východním pobřeží, jižně od Avačínského zálivu na mysu Kekurnyj, který se nachází u Ruského zálivu. Je to asi okolo 110 km z Petropavlovska . Je zde početný harém čítající asi 60 – 80 jedinců. V létě se zde požádají celodenní exkurze na jachtě.
Největšími živočichy této oblasti co do objemu i váhy jsou zástupci mořských savců – kytovci. Vyskytuje se tu asi 25 druhů. V těchto vodách Beringova moře na svých migračních trasách za potravou i do míst svého rozmnožování je k vidění v průběhu roku několik druhů pejtváků, vorvaňů a kosatky. Možno zde pozorovat plejtváky malé ( délka 8 m a váha 5 – 8 tun ), plejtváky obrovské ( délka 33 m a váha 220 tun, nazývané modrá velryba, pluje rychlostí až 37 km/hod, je to největší kytovec ), plejtváky tmavé ( délka 27 m a váha 45 – 70 tun, nazývaný myšok ), plejtváka dlouhoploutvého ( délka 13 – 16 m a váha 25 – 30 tun, nazývaného zpívající velryba ) tento druh se tu objevuje hejnech čítajících více jak stovky kusů. Mezi vzácnější, zde občas možno zpozorovat plejtváka šedého ( délka 12 – 15 m a váha 25 – 28 tun, dožívají se 50 – 70 let ) a ještě také plejtváka bílého. Objevuje se tu velryba černá a velryba japonská. Z dalších jsou to ozubené velryby mezi které patří vorvaň obrovský ( délka 28 m a váha až 150 tun, nejhlubší ponor až 3000 m na 2 hod., dožívají se 80 let ). Ze všech 15 druhů ozubených vorvaňů se 6 z nich objevuje v pobřežních vodách Komandorských ostrovů. Mezi další možno vzpomenout vráskavec obrovský, vráskavec severní, vráskavec minke, vorvaňovec zubatý, sviňucha běloploutvá a známá kosatka dravá. Z defínů, delfín severní a delfín tichooceánský běloboký. Občas se tu objevují žraloci lososoví. Značná část mořské oblasti Komandorského přírodního parku se nachází na 30 mílovém území na kterém je zakázán rybolov a lov mořských živočichů. Díky tomuto je dopad na život mořský živočichů v této oblasti minimální. Bohužel tak tomu není v japonských vodách kde i přes přísné mezinárodní zákazy Japonsko stále loví velryby.
Jako dalším unikátem těchto ostrovů jsou nepředstavitelně velké kolonie hnízdícího mořského ptactva na skalních stěnách a strmých březích. Na ostrovy každým rokem přijíždí v letních měsících skupiny ornitologů. Pozorují toto velké množství druhů mořského ptactva, které tu hnízdí ve velkých koliniích čítajících desetitisíce u jednoho druhu. Udává se, že se tu v průběhu roku oběvuje okolo na 210 druhů ptactva, někteří zde zastavují v době tahu, přílétají hnízdit, přezimovat a nebo zde trvale žijí. Je zjištěno, že tu v době rozmnožování obývá ostrovy až 1 000 000 jedinců mnoha druhů. V této době je jejich křik, žadonění nenasytných mláďat slyšet na stovky metrů daleko od břehů ostrovů. Mezi nejznámější z červeně zbarveným velkým tupým zobákem jsou to dva druhy. Papuchalk chocholatý, který hnízdí v norách a méně pestře zbarvený papuchalk černobradý, ten staví hnízda na skalních stěnách. Ruský název toporok ,odtud i název ostrova Toporkova. Žíjí jich tu desetitisíce. Místní je nazývají komadorskými papoušky.
Ostrov Arij Kameň obývají další druhy jako jsou bouřňáci, rackové, rybáci, alky, alkouni, alkounci , kormoráni a albatrosi.
V blízkosti řek a jezer se vyskytuje husa kanadská, berneška velká, berneška bělolící, labuť malá, potápky, kulíci, jespáci a několik druhů kachen. V tundře žijí bělokur severní, vrány, krkavci, strnadi, konipasi, sněhule a čečetky. Z dravců sokol stěhovavý a sova sněžná. Kromě toho jsou Beringovy ostrovy také migračním mostem pro stovky tisíc ptáků táhnoucích mezi severovýchodní Asií a Severní Amerikou. Jsou to vrubozoví a dlouhokřídlí. V tuto dobu se tu objevují i tři vzácné druhy albatrosů.
Jeden ze zálivů v jižní části Beringova ostrova nazvaný Bobrova kterou dříve obývala ve velmi hojném počtu vydra mořská – mořský bobr, nebo rusky kalan. Najdeme ji zde i dnes a také na jiných mnohých místech těchto ostrovů. Můžeme ji také vidět po celém jihovýchodním pobřeží Kamčatky. Vydra mořská je nejhodnotějším kožešinovým zvířetem na světě. Vyznačuje se tím, že nemá žádnou silnou ochranou vrstvu tuku pod kůží, ale má velmi kvalitní silnou hustou kožešinu. Proto zde byla i v dřívějšku v této oblasti hodně lovena. Udává se, že celkově na ostrovech žije asi 7000 kusů.
V jižní tundrovité části Beringova ostrova žijí stáda soba polárního, rusky oleň severnyj. Je to na těchto ostrovech největší suchozemský savec. Tito sobi zde byli nadvakrát přivezeni z Kamčatky. Dříve se zde nevyskytovali. Nejprve jsem přivezli první skupinu, chtěli zjistit jestli se budou schopni přizpůsobit novému prostředí a krmivu. Místní trávě, lišejníkům, mechům, , šikši i vyplaveným mořské řasám a trávě. Tato první skupina si na potravu přivykla a také aklimatizovala na zdejší tvrdší podmínky k životu. Potom zde přivezli druhou početnější skupinu. V současné době tu už běžně žijí a stáda se rozrůstají. Obývájí pouze tento ostrov.
Z největších suchozemských šelem zde na ostrovech žije polární liška, nazývaná pesec. Je zde hojně rozšířena. Je to tím, že zde má pro svůj život velmi dobré podmínky, hlavně dostatek potravy. Žije v norách, které mají 4 – 10 východů, často tvoří labyrint o ploše 25 m². Jsou obývany mnohdy více páry. Rozmnožují se i dvakrát v roce, na jaře a v létě. Ve vrhu bývá 3 – 7 mláďat. Její srst je v zimě hustá a delší jak v létě, má bílé nebo šedobílé zbarvení. Slouží jako dokonalé maskovací zbarvení na sněhu. V létě srst prořídne, vypadá a změní barvu do hněda až šedohněda. Zdejší lišky jsou důvěřivé a možno se k nim přiblížit jen na několik metrů. Byla zde dříve hojně lovena pro svou kožešinu.
Až donedávna, ještě i v minulém století docházelo k masovému vybíjení těchto zdejších zvířat pro svou kůži a kožešinu. Od zařazení tohoto území do přísně chráněných oblastí přírodního parku v roce 1993 se začala zvyšovat populace mořských živočichů v této oblasti. Mnoho druhů, které se zde vyskytují je přísně chráněno a zapsáno v tzv.Červené knize Kamčatky. V roce 2002 byl tento ojedinělý přírodní park začleněn do chráněných oblastí UNESCA.
Video na youtube >>> ZDE