FAUNA
Z 35 druhů savců zasluhuje pozornost především hlavní představitel a hlavní zvířecí obyvatel Kamčatky Medvěd hnědý kamčatský. Zdejší rasa je druhá nejmohutnější na světe, po grizlym, kterému je příbuzný. Podle posledních informací jejich počet čítá asi 12 000 kusů a je rozšířen po celém poloostrově. Dorůstá více než dvoumetrové výšky a běžná váha se pohybuje od 250 do 400 kg. Najdou se jedinci o hmotnosti až 600 kg. Je to všežravec, žíví se kořínky, trávou, lesními plody, rybou a nepohrdá i malými hlodavci. Je to také extrémně silný a odolný živočich i vzhledem ke své váze neobyčejně velice pohyblivý. Má velmi rychlé reakce a díky bohatému osvalení i sílu a výdrž. Zdolá teměř kolmý svah, výborně plave, vydrží dlouho v ledové vodě a na krátkou vzdálenost velmi rychle běhá až 45 km/h. Za den je schopen urazit i více jak 70 km. Kvůli své hmotnosti nešplhá po stromech. I přes svou velkou hmotnost se dovede velmi tiše pohybovat aniž by jste ho zaregistrovali. U kamčatských medvědic bývají vrhy od 2-4 medvíďat, to je díky tomu, že zde mají dostatek potravy. Mladí medvědi samostatně začínají žít po druhé sezoně od narození. To se osamostatňují a hledají své teritorim. S mladými medvědy se tu setkáváme častěji, mnohdy i na takových místech kde by jste je vůbec nečekali, migrují. Mezi další známé zajímavé suchozemské savce se kterými se zde můžeme setkat patří liška obecná a polární, vlk, rys, obávaný rosomák, zajíc bělák, hranostaj, svišť, veverka, vydra, los, sob severní a pro některé neznámý sněžný baran. Ve vodách omývajících břehy Kamčatky žije – migruje největší mořský savec plejtvák obrovský. Z ostatních představitelů mořské fauny tu možno uvidět i jiné druhy velryb, dále kosatky, delfíny, žraloky sledi, tuleně, lachtany a hravé mořské vydry.
Z velmi známých mořských živočichů Kamčatky nelze opomenout na Kraba kamčatského. Patří mezi největší a hospodářsky nejvýznamnější druhy krabů. Tento obr mezi korýši má krunýř v průměru kolem čtvrt metru, rozpětí noh půl druhého metru a celková hmotnost bývá až 7 kg. Samičky jsou poněkud menší a proto se pro konzervárenské účely loví hlavně samci. Kamčatský krab se dožívá věku až 23 let a po celý život vlastně putuje podle západních břehů Kamčatky. Průběh jejich pouti se řídí teplotou vody. Krabi přezimují v hloubce 110 až 200 m. Putování krabů není pomalé – urazí skoro 2 km za hodinu. Neputují ovšem přímo, ale křivolakými cestami, takže za den a noc ujdou asi 10 km přímou čarou.Krabovec kamčatský patří k nejlépe prozkoumaným druhům krabů, právě proto, že jde o druh hospodářsky velmi významný. K rozmnožování dochází v mělké vodě na jaře a samičky nosí vajíčka na svých břišních nožkách (pleopoditech) skoro celý rok. Samičky a samci pak putují odděleně, takže je celkem snadné zaměřit lov pouze na větší samečky. Jako jiné druhy krabů má i krabovec kamčatský nejmladší stadium larvy, zvané protozoea, plovoucí. Teprve po čtyřech svlékáních, tedy asi po dvou měsících, se mění v další stadium, glaukozoeu, která se usazuje v porostech řas na dně. Ročně se vyloví stovky tun těchto velkých krabů buď do sítí, nebo do pastí. Ve zdejších mořích se vyskytuje několik druhů.
Ze sladkovodních živočichů to jsou známí tichooceánští lososi – velké bohatství Kamčatky. Je třeba zmínit, že se zde jedná o největší výskyt lososovitých ryb na světě. Každý rok jich tu v místních řekách táhnou miliony. V období přibližně poloviny června začínají táhnout z moře do řek a jezer zakončit svou životní pouť. Je to nepředstavitelné nespočetné množství lososů, v řekách vytvářejí v některých místech přímo tzv.živé mosty, je to ryba na rybě. Zde to možné pozorovat na mnohých řekách v různých obdobích. Za zmínku stojí Kurilské jezero, kde je místo s největší populací Něrky v Euroasii a kde se tře.Tam je možno nejenom vidět v srpnu desetisíce kusů tohoto červeně zbarvného lososa, ale také stovky medvědů kteří si tam hodují. Jako první táhne královský losos- čaviča, je největší. Jsou i jedinci o délce 170 cm a váze více jak 50 kg.Tento druh táhne první protože potřebuje k úspěšnému návratu vysokou hladinu řeky. Po něm táhnou postupně ostatní menší druhy Kižuč, Gorbuša, Něrka, Keta a Golec až do měsíce září. Pro moment začátku tahu je velmi důležitá teplota vody, ta stanovuje kdy ryba potáhne. Lososi se vždy vrací na ty místa kde se narodili. Zvláštností je že po celou dobu tahu nepřijímá potravu, také mění barvu do tzv.svatebního šatu. V průběhu tahu se v celém těle dozrávajícího lososa dějí velké změny než dostihne místa tření. Sliznice zaživadel se rozpadá, vylučování trávicích šťáv s výjimkou žluče ustává a stěny se slepují tak, že vnitřní průchodní prostor zcela mizí a dochází k zastavení činnosti zaživadel. Také již na začátku tahu počíná vypadávání zubů. Jikra uvnitř roste a těsně před třením zaujímá asi 20% celkové váhy. Za 24 hodin může losos urazit i více jak 70 km, vše záleží podle toho jaké má v divoké řece náročné úseky. Výkony lososa při postupu proti proudu jsou velkolepé.Těžké překážky jsou zdolávány s úžasnou vytrvalostí. Za nezdařeného překonání překážek utrží kolikrát losos těžká, až smrtí končící zranění. Po vytření hyne vysílením a zaplísněním. Mrtvé tělo se stavá novou součástí řetězce dalšího pokolení. Maso se rozkládá slouží jako potrava malým vylíhlým lososům a jiným živočichům. Mladí lososi v řece vyrůstají po dobu jednoho roku a potom se vydávají na svou pouť do moře, kde vyrůstají do dospělosti a procházejí stejný životní cyklus aby dali život novému potomstvu. Počet roků kdy dospívají v moři jsou podle druhu různé.
Druhy lososovitých ryb
čaviča – největší a nejtěžší představitel tichooceánských lososů. Dorůstá délky 1,5 m a váha okolo 40 kg.Táhne jako jeden z prvních koncem jara, dospívá ve 3 -7 letech, jeho maso považováno za nejchutnější a nejkvalitnější.
Kižuč – v moři dospívá 2 roky a někdy i více. Dorůstá délky 90 cm a váhy až 14 kg. Hlavní tah hejnami probíhá koncem srpna a začátkem září. Na začátku tahu má stříbrné zbarvení a v průběhu tahu se zabarví do tmavě růžova, hlava tmavne a čelisti se zakřivují do hákovitého tvaru.
Mikiža – forma kamčatské semgi, setkáváme se z exempláři která dorůstá délky 80 cm a 3 kg váhy. Zabarvení těla po bocích zlato-zelenkavé, břicho bílé nebo šedé s malými tečkami. Na žábrách a ve středu boků lesklé malinové zbarvení. Po celý rok se zdržuje v řece málo migruje, vytírá se v květnu. Je známo, že požírá mnoho jiker lososů. Dožívá se až 10 let.
Keta – jsou 4 formy, nazvané podle doby tření. Monako-malé ryby opoští moře a vytírá se v květnu. Jarní keta – vytírá se koncem května a začátkem června. Letní keta – vytírá se v červenci do začátku srpna. Podzimní keta se vytírá koncem srpna do poloviny září. Do řeky připlouvá v lesklém stříbrném zabarvení a v průběhu tahu se mění zbarvení stříbrné, vytrácí se a tmavne. Na bocíh na těle tmavě růžové vertikální zebrování. Největší rozměry délka 80 cm a váhy do 5 kg.
Gorbuša – nejpočetnější druh na Kamčatce. Dorůstá délky 50 cm a váhy 4kg. Vytírá se po 2 letech v července až srpnu.
Něrka – vytírá se v řekách a jezeru. Dorůstá délky 80 cm a váhy 5 kg. Vyskytují se 3 formy. Jarní – vytírá se v červenci a začátkem srpna. Letně-podzimní se vytírá v srpnu. A třetí kokaň, nebo-li jezerní forma obývající známé Kronocké jezero.Tento druh dorůstá do délky 30 cm a váhy méně jak 1 kg.
Golec – místní název – malma. Zastoupen několika formami-tažný, jezerní, říční, bílý, dlouhohlavý a nosatý. Vytírá se několikrát.
Kundža – většinou se vyskytuje na západním pobřeží, táhne v srpnu. Zbarvení zelenkavé od zád, po bocích velké žluto-zelené skvrny. V době tření se celkové zbarvení stane výraznější a tmavší. Je to dravec. Dorůstá délky 90 cm a váhy 6kg.
Chárius kamčatský – endemický druh, typický dravec. Dorůstá délky 50 cm a váha 1,5 kg. Dožívá se 10 let. V řekách žije v nevelkých hejnech a zdržuje se u peřejí a vodopádů. Větší výskyt populace počtu je na řekách Penžina, Talovka a Kamčatka. Vyhledáván milovníky rybaření.
Ze zástupců obojživelníků se tu v malém počtu vyskytují žáby a v posledních rocích se tu objevily ještěrky. To potvrzuje ten fakt, že se tu otepluje a období léta je delší.
Na Kamčatce se vyskytuje na 240 druhů ptactva. U jezer a řek je možno uvidět – různé druhy kachen, kulíky, divoké husy, labutě. Nachází se zde malé ostrovy a kamenné pilíře, břehy se skalními útesy, které poskytují útočiště tisícům hnízdících mořských ptáků včetně papuchalků chocholatých, papuchalků černobradých, alkounů, alkounů holubích, kamčatských racků,rybáků a kormoránů. Z ostatních možno zahlédnout dosti rozšířeného krkavce, vránu, straku. V lesích pěnice, strnady, hýly, konipasy, kukačky, strakapoudy, ořešáka, tetřeva, orebici a také vrabce, který jsem byl zavlečen loďěmi, zdržuje se zde pouze v obydlených částech. Z dravců se tu vyskytuje orel běloramenný, orel běloocasý, sova sněžná, sokol, jestřáb a orlovec
Blíže se zmíním o samotném největším zástupci kterým je Orel východní běloramený, někdy také označován jménem kamčatský. Patří k největším orlům a je nejtěžším orlem vůbec. Samice, které jsou větší než samci, mohou vážit až 7 – 9 kg (samci pouze 5 – 6 kg). Nejimpozantnější je tento nádherný dravec se silným žlutým zobákem v letu. Rozpětí křídel může být až 2,6 m. Typické prostředí pro život orlů východních jsou úzké pásy pobřeží spolu se zalesněnými údolími podél dolních toků řek. Na Kamčatce žije asi 4000 kusů, z tohoto počtu asi 1000 hnízdících pár. Vždy hnízdí v blízkosti vody s vysokým dostatkem ryb, proto se soustředí žít v blízkosti ústí řek, nebo podél mořského pobřeží. Na mnoha místech je možno orly východní potkat u velkých jezer, ovšem jen za předpokladu, že nabízejí podmínky nezbytné pro stavbu objemných hnízd. Častěji ale hnízdí v říčních údolích, kde všechna hnízda jsou postavena na stromech. Výjimkou nejsou ani hnízda na skalnatém pobřeží, zbudované na kraji 100 m vysokých skalních pobřežních útesech. Orel východní hnízdí na Kamčatském poloostrově, v úzkém pruhu pobřeží okolo Ochotského moře, na dolním toku řeky Amur a v severní části ostrova Sachalin. Většina orlů východních v zimním období zalétá o nějakých 1500 km níže na jih, na Kurilské ostrovy a do Ruska. Orel východní není tak velký tulák jako orel mořský přesto může zalétnout až několik tisíc kilometrů od svého tradičního výskytu. Zejména mladí ptáci byli pozorováni v Severní Americe, nebo ve vnitrozemí a u Pekingu v Číně. Hnízdění orlů východních začíná v druhé polovině dubna a na začátku května, ale liší se podle místa, v závislosti na klimatických podmínkách na konci zimy a také na dostupnosti potravy. Pár spolu krouží s rychlými průlety s akrobatickými prvky a s doprovodem hlasitého volání. Ptáci staví velké hnízdo, 5 m široké a 4 m hluboké, ve stromu nebo na útesu, obvykle až 30 m nad zemí, do kterého samice snese 1 – 3 vejce. Bohužel ne všichni orli opustí hnízdo. Zajímavostí je, že pár orlů východních mívá v teritoriu 2 – 3 hnízda, která střídavě v průběhu let využívá používá. Typickou potravou orlů jsou lososi, ať už živí, nebo uhynulí na břehu. Další složky potravy mají význam pouze v případě, kdy je losos nedostupný. V tomto období se z 35 % na jejich jídelníčku objevují i lišky nebo uhynulí soby. Typickým způsobem jejich lovu je čekání na ryby způsob chytání ryb čekat 5 – 30 metrů nad vodou, na stromě, nebo skalní římse, z nichž se snášejí za úlovkem dolů. Někdy také dělají kruhy nad hladinou a při útoku se ponoří dolů nohama napřed a zachytí kořist.
Z hmyzu se tu vyskytuje silně nepříjemný komár, kterého tu žije několik druhů a také muchnička. Mezi další patří mouchy, vosy, ovádi a čmeláci. V posledních 5 letech se tu objevili i klíšťata která se zde dříve nevyskytovala.